Dlouhá doba realizace silničních staveb je v naší zemi často probírané téma. K tomu přispívá i fakt, že v porovnání s ostatními státy ve střední Evropě (Polskem, Německem či Maďarskem) v rychlosti výstavby důležité infrastruktury výrazně zaostáváme. Na této skutečnosti se bohužel za poslední roky nic výrazně nezměnilo. Na lepší časy se možná blýská až s nově schválenou novelou „liniového zákona“.
Abychom byli schopni porozumět všem návaznostem a složitostem celé problematiky, je nezbytné si nejdříve definovat jednotlivé etapy přípravy. Pro stručnost je lze shrnout do 4 hlavních kroků, které je nezbytné ujít před slavnostním poklepáním na základní kámen a zahájením prací. Jedná se o fáze koncepce, územní přípravy, stavební přípravy a předrealizace.
V kontextu s uvedeným přehledem je zároveň velmi důležité myslet na skutečnost, že se jednotlivé kroky navzájem ovlivňují a jakékoli pochybení, např. ve fázi územní přípravy, může zpozdit projednávání a zpracování následujících kroků. Je proto zásadní, aby k vyřešení všech problémů a nejasností docházelo v co možná nejranější fázi přípravy. Pokud se tak neděje, neúměrně se prodlužuje doba, po kterou je stavba pouze na „papíře“.
Vypracovat ideální řešení trvá dlouho
Většinu řešených otázek lze rozdělit do dvou obecných kategorií. První z nich je prostorové a technické řešení z pohledu dotčených orgánů, kdy se mezi investorem a těmito orgány musí najít shoda ohledně ekologických, ekonomických, technických a bezpečnostních aspektů. U velkých stavebních záměrů je však nalezení tohoto konsenzu náročný proces a dopad liniových staveb, jako jsou dálnice nebo železnice, na životní prostředí je velice významný. Pro nalezení ideální varianty, která bude minimálně ovlivňovat životní prostředí a zároveň bude stále ekonomicky realizovatelná, je proto nezbytné vypracovat množství variantních řešení, jejichž zpracování a projednání zabere nějaký čas.
Veřejnost má často námitky
Druhou skupinou komplikací jsou námitky dotčených osob a zástupců veřejnosti (osoba zvolená min. 10 % obyvatel dané obce), které mohou předkládat ve třech fázích přípravy stavby (při projednání územního plánu, územního řízení a ve stavebním řízení). V celém procesu má tedy veřejnost spoustu možností, jak se ke stavbě vyjádřit, a tedy ovlivnit její podobu. Tento fakt je navíc v Česku ještě umocněn velmi roztříštěnou vlastnickou strukturou, což výrazně zvyšuje počet dotčených osob a zaslaných námitek.
K jednotlivým námitkám se přitom musí stavební úřad vždy vyjádřit a v případě zamítnutí uvést důvod, proč se takto rozhodl. Pokud se však s těmito závěry účastník neztotožní, může se odvolat k nadřízenému správnímu orgánu, případně je napadnout žalobou u správního soudu.
Žaloba však nemá odkladný účinek, a tak lze bez omezení pokračovat v přípravě stavby. S ohledem na rychlost soudních procesů v České republice je to žádoucí (pokud tedy soud žalobě nevyhoví a ke zpoždění nedojde). Problém však nastane například v situaci, kdy soud po několikaletém procesu žalobě vyhoví a projekt se pak musí výrazně upravit. Celý proces přípravy, kdy se řeší podoba projektu s dotčenými orgány a veřejností, se tedy musí opakovat. To může přípravu stavby zdržet až o několik let a v případě dálničních staveb taková praxe není ojedinělá.
Nedaří se vyvlastňovat pozemky
V neposlední řadě časté průtahy způsobují také komplikace s výkupem pozemků. Přestože se již z větší části podařilo vyřešit problém s určováním maximální výše ceny, která může být za pozemky nabídnuta, stále se nedaří v potřebné míře uplatňovat institut vyvlastnění. Není totiž výjimkou, že v procesu výkupu pozemků dochází k procesním pochybením, v jejichž důsledku dotčené úřady či soudy vyvlastnění zamítnou či zruší.
Je nějaké řešení?
Přestože se o problematice doby přípravy staveb již dlouhou dobu hovoří, zatím se její trvání příliš zkrátit nepodařilo. Aktuální snahou na tomto poli je schválená novela zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon). Snahou této novely je zkrátit dobu přípravy liniových staveb z dnešních 13 let zhruba o jednu třetinu, čehož chce ministerstvo docílit pomocí následujících opatření:
- umístění a povolení stavby v jediném řízení (spojení územního a stavebního řízení),
- stanovení závazných lhůt pro vydání stanovisek dotčených orgánů v územním či stavebním řízení (standardně 30 dní a v odůvodněných případech 60 dní),
- zavedení konkrétních lhůt pro vyvlastňovací úřady,
- jednotné stanovisko z pohledu zákona o ochraně přírody a krajiny pro stavby, u kterých bylo provedeno posouzení EIA,
- zavedení jednotného znaleckého posudku pro ocenění hodnoty většího množství pozemků.
Nezvýší se chybovost?
Na první pohled lze tato opatření hodnotit kladně, je však důležité se na ně dívat v širších souvislostech. Je například otázka, do jaké míry se sjednocením procesů podaří snížit přetíženost dotčených orgánů. Vzhledem k náročnosti posouzení těchto staveb v kombinaci s nedostatkem času by se totiž mohla zvýšit chybovost vydávaných stanovisek (případně by nebyla stanoviska vydána vůbec). Jejich následné napadení soudní cestou by celý proces naopak ještě více zkomplikovalo.
Současně je také nejasné, do jaké míry se podaří urychlit výkup a případné vyvlastnění pozemků. Přestože bude výsledek vyvlastňovacího řízení znám dříve, neznamená to nutně jeho rychlejší dokončení. Vlastníci se totiž mohou stále bránit soudní cestou, což v kontextu chybovosti v průběhu řízení o odkupu může v extrémním případě znamenat naopak i větší časovou náročnost.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že je velice složité najít rovnováhu mezi rychlostí výstavby, vlastnickými právy a udržitelným rozvojem území. Budeme však věřit, že novela liniového zákona se výrazněji nedotkne práv vlastníků a zároveň přinese avizované zkrácení přípravného procesu, což zrychlí i výstavbu silnic a dálnic. O tom, z jakých zdrojů se tyto stavby financují, si můžete přečíst v dalším článku na blogu.
