Proč je dobré mít autorizační zkoušku ČKAIT?

Contract Management má novou autorizovanou inženýrku. Ing. Katarína Chovancová v únoru úspěšně složila autorizovanou zkoušku ČKAIT z oboru dopravní stavby. Jak vypadá příprava na tuto zkoušku, jak probíhá a jaké výsledky přináší její úspěšné absolvování? Čtěte dále.  

Ahoj Kataríno, proč jsi se rozhodla ke zkoušce přihlásit? Co to pro Tvoji profesní kariéru znamená? 

Katarína Chovancová: Ve světě stavařů je autorizace něco jako zkouška dospělosti. Razítko je jakýmsi synonymem pro odpovědnost a samostatnost, nikdo už nemusí potvrzovat, že tvá práce je dostatečně dobrá. S autorizací v základu můžu projektovat, vykonávat technický dozor, zároveň však otevírá dveře i v oblasti správcovství staveb, kdy se můžeme jako společnost hlásit do soutěží o zajímavější zakázky, zejména v gesci ŘSD. 

Takže to je jeden z důvodů, stát se „dospělým“ stavařem a být užitečným členem CMka. Taky to byla jistá osobní výzva, zjistit, zda na to mám. Samozřejmě, i v životopise se bude tato autorizace vyjímat. A v neposlední řadě musím říct, že motivací byly i benefity a ohodnocení, které nabízí CMko – navýšení platu, příspěvek na poplatky za zkoušku či studijní volno na přípravu. 

Jaká byla Tvoje příprava na tuto zkoušku? 

KCH: Příprava probíhala na etapy. Prvním krokem byl přípravný kurz ČKAIT, na kterém mi účast hradil zaměstnavatel. Je to takové stručné shrnutí základních témat a okruhů, které jsou předmětem zkoušky. Před Vánoci jsem si pak sedla k zápiskům z vysoké školy a vytřídila podstatné, tzn. tak 50 % předmětů, které jsem za 5,5 roku studia absolvovala. Doplnila jsem to o několik zákonů a normativů, které s projektováním a výstavbou souvisí. V tomto směru bylo výhodou několik let praxe z projekční kanceláře. No a tohle všechno jsem se snažila několikrát přečíst, zopakovat a zapamatovat si. 

A jak zkouška probíhala? Zapotila jsi se, nebo to byla brnkačka? 

KCH: Samotná zkouška byla oproti přípravě pro mě vlastně už jednoduchá. Samozřejmě, byla jsem nervózní, trošku jsem se zapotila, ale zároveň jsem byla ráda, že to už brzo budu mít za sebou.  

První částí zkoušky je test z legislativy, zákonů a norem. Není tam moc prostoru na chyby, takže jsem se trošku obávala, abych neskončila už u této části. Po úspěšném testu pak následuje zkouška ústní. Přirovnala bych ji ke státnicím.  

Každý uchazeč nejdříve před pětičlennou komisí prezentuje jeden ze svých projektů z praxe, probíhalo to v podstatě formou dialogu nad problematikou, která je řešená v projektu. Zkoušející měli doplňující otázky k návrhu, k průběhu výstavby, zajímalo je i co bych s odstupem času udělala jinak. Nakonec ještě každý z členů komise položil otázku z oblasti, kterou zastupuje, tzn. železniční stavby, realizace dopravních staveb, projektování dopravních staveb a legislativa. No a po pár minutách porady za zavřenými dveřmi mi nakonec sdělili verdikt – uspěla! 

Jaký byl postoj firmy k tomu, že jsi se na zkoušku přihlásila? 

KCH: Naprosto skvělý! Kolegové a náš projektový ředitel byly vlastně jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla to více neodkládat. Když jsme společně seděli na začátku loňského roku a plánovali, jak se pustit do přípravy na autorizaci, rozhodla jsem se, že tu přihlášku prostě podám. I proto, abych třeba inspirovala další kolegy, kteří by zkoušku určitě také úspěšně zvládli. 

Zároveň, jak už jsem uvedla, zaměstnavatel mi umožnil účast na přípravném kurzu, přispěl na poplatky spojené se zkouškou a bez problémů umožnil vzít si studijní volno na přípravu. Podmínky tedy na jedničku s hvězdičkou. 

Co poradíš ostatním? Mají do toho jít, nebo ne? Pokud ano, na co se mají připravit? 

KCH: Běžte do toho, není co ztratit! Když má člověk za sebou pár let ve světě stavebnictví a úplně nepodcení přípravu, myslím, že se není čeho obávat. Chce to mít pár vědomostí a trošku přehled v této oblasti, ale komise je věcná a neptá se na žádné podpásovky. Jak sami zkoušející říkají, chtějí řady autorizovaných inženýru rozšiřovat.  

A jak na tvůj úspěch reagovali Tví kolegové? Byla nějaká oslava? 

KCH: Kolegové jsou zlatíčka, takže jsem dostala spousty gratulací, všichni byli nadšení a chtěli se podívat na slavné razítko. I kytička byla. A oslava samozřejmě taky, na etapy. Decentní v den absolvování zkoušky a další, veselejší, i s prohlídkou a testováním autorizačního razítka, proběhla po složení slibu, který je posledním krokem pro získání autorizace. 

Jaká gratulace tě potěšila nebo pobavila nejvíce? 

KCH: Všechny gratulace mě udělaly radost, ať už od rodiny, kamarádů nebo kolegů. Nejvíce mě však pobavila moje máma. Jako věčný pesimista mi nejdříve nechtěla věřit, nakonec se mi ale do telefonu beze slova rozbrečela a samozřejmě tím rozbrečela i mě. 

Chystáš se teď na něco dalšího? 

KCH: Teď bych chtěla čas věnovat vzděláváni a zdokonalování se v jiných oblastech souvisejících s naší prací. Chtěla bych vyzkoušet si například pozici správce stavby. Takže aktuálně nemám v hledáčku žádné další zkoušky, což neznamená, že se v budoucnu nepustím do nějaké další výzvy.   

Jak je z rozhovoru patrné, autorizační zkoušky není třeba se bát. Obzvlášť, když v oboru už pracujete a máte tedy praktické zkušenosti. Navíc autorizační zkouška vám otevře nové možnosti ve stavebnictví a samozřejmě se to odrazí i na vašem výdělku.

Přidejte se do naší rytířské družiny. Prohlédněte si aktuálně volné pozice.