Proč se někdo rozhodne postavit dům, silnici, železnici, letiště, zkrátka stavbu? Možná pro výnos z budoucího pronájmu či prodeje vybudované nemovitosti, případně pro veřejné blaho, aby nově vybudovaná dálnice ulevila přetíženým silnicím a obcím v okolí. Důvody mohou být různorodé. Ale ať už jsou jakékoliv, hlavním požadavkem zákazníka, objednatele či investora bude vždy postavit stavbu co nejefektivněji – za co nejméně peněz, v co nejkratším čase a v co nejvyšší kvalitě. A to v mezích daného rozpočtu. Jak toho dosáhnout?
Nejdůležitějším parametrem je spolupráce všech zainteresovaných stran a jejich vůle vybudovat dílo, jak nejlépe dovedou. To jsou zároveň i základní parametry nutné k využití mechanismu zvaného „zlepšení“ (value engineering), který může za určitých podmínek výrazně usnadnit dosažení požadovaných výsledků.
Nikdo není vševědoucí – víc hlav víc ví
Ve veřejném sektoru, ale i v tom soukromém je stále nejběžnější praxí najmout si odborně způsobilou osobu, která navrhne záměr podle představ objednatele a vyprojektuje ho, lidově řečeno převede na papír (a v 21. století dokonce i do digitální podoby). Takovou osobu nazýváme projektant.
Ačkoliv je projekt odborně zpracován, neznamená to, že navržené řešení je jediné správné a zdaleka nejefektivnější, které trh v dané době nabízí. Rozhodně se ale nemusí jednat o pochybení nebo nevědomost projektanta, někdy může být na vině příliš dlouhá doba mezi vyprojektováním stavby a samotnou realizací.
Jak je známo z oblasti IT, kde se podle tvrzení Moorova zákona výkon technologií zpravidla zdvojnásobí každých 18 měsíců, i ve stavebnictví jdou technologie a postupy mílovými kroky vpřed a ideální řešení v době návrhu stavby již nemusí být to nejlepší řešení v době realizace. Obzvláště v případě miliardových projektů, jejichž příprava může trvat i přes 10 let. A někdy i více…
Zhotovitel neboli zachránce všech úspěšných projektů
A přesně v tuto chvíli na scénu nastupuje zhotovitel, který nápadu objednatele a projektantovu papírovo-digitálnímu dílu vdechne život. Zhotovitel totiž většinou disponuje znalostmi, a hlavně zkušenostmi z praxe, které mohou projekt pozvednout na vyšší úroveň neboli zlepšit.
Samozřejmostí pro zlepšení stavby je však ochota obou smluvních stran ke spolupráci. Současně by zhotovitel měl mít dostatek motivace přicházet s návrhy na zlepšení, které by příznivě ovlivnily průběh, kvalitu nebo i výslednou cenu realizované stavby. Takovou motivací pro zhotovitele je ve většině případů vidina finanční odměny za přínos, který svojí vlastní iniciativou objednateli poskytnul.
Zlepšení závisí na dohodě zhotovitele a objednatele
Právě tento bod se však v praxi často stává kamenem úrazu. V soukromém sektoru mohou s návrhem na zlepšení stavby přijít obě smluvní strany, pokud jsou schopny se na takové změně původního návrhu a případné odměně dohodnout. Ve veřejném sektoru je situace prakticky obdobná, jelikož se ve své podstatě nakonec vždy jedná o dohodu mezi objednatelem a zhotovitelem. Je zde však několik podstatných rozdílů, které mohou mít v některých případech přímý vliv na motivaci obou smluvních stran vůbec nad nějakým zlepšováním již navrženého projektu uvažovat.
Tímto rozdílem je povinnost veřejného zadavatele dodržovat obecně platnou legislativu ČR i EU a s tím spjatou zásadu tzv. 3E – hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti (z anglického economy, effectiveness, efficiency), která vyplývá z platného znění zákona o finanční kontrole (zákon č. 320/2001 Sb.).
Pro zajištění výše uvedeného se mezi největšími českými veřejnými zadavateli v oboru stavebnictví (ŘSD, Správa železnic, ŘVC a další) ujaly jako smluvní standard smluvní podmínky FIDIC. Ty v případě nejčastěji využívané Červené knihy (Smluvní podmínky pro výstavbu pozemních a inženýrských staveb projektovaných objednatelem) obsahují smluvní mechanismus, který zhotoviteli umožňuje předložit tzv. návrh na zlepšení. Současně smluvní podmínky FIDIC jasně definují případnou odměnu za situace, že schválení a realizace návrhu povede ke snížení smluvní hodnoty stavby.
I přes existenci tohoto mechanismu v nejběžněji užívaných smlouvách u veřejných zakázek se však ještě v nedávné době poměrně často stávalo, že objednatel z obavy před nedodržením legislativních zásad 3E veškeré návrhy na zlepšení předložené zhotovitelem zamítl. Popřípadě návrhy schválil, avšak bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu. Tu totiž objednatelé vnímali jako nehospodárnou, protože by zhotovitel ve skutečnosti dostal zaplaceno za práce, které nebyly provedeny.
Jedná se o absurdní argument. Vycházel však z nejistoty ohledně toho, co je a co není hospodárné, efektivní a účelné z pohledu veřejného zadavatele. Proto v roce 2019 vznikla Metodika pro zlepšení díla pod záštitou Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) a za významného přispění našich kolegů z Contract Managementu Česko!
Máme tu návod!
Metodika pro zlepšení díla vychází právě ze smluvní úpravy zlepšení v Červené knize FIDIC (pod-čl. 13.2), přičemž je analogicky použitelná i pro Žlutou či Zelenou knihu FIDIC. Metodika jasně formuluje metodický návod pro objednatele při posuzování a administraci návrhů na zlepšení a zároveň stanovuje konkrétní pravidla a metodické rámce pro využití tohoto smluvního mechanismu v kontextu zákonných kritérií účelnosti, efektivity, hospodárnosti, přiměřenosti a transparentnosti.
Jednoduše řečeno se jedná o návod, jak využívat mechanismus zlepšení tak, aby si všechny zúčastněné strany byly jisté, že se pohybují v mezích zákona. Současně je díky němu možné zhotoviteli vyplatit odměnu za to, že svojí iniciativou pomohl objednateli stavbu výrazně zlevnit. To vše s čistým svědomím a vědomím objednatele, že jedná v souladu se všemi předpisy, které musí v rámci veřejné zakázky dodržet.
Já chci, takže ty můžeš! Nebo také nemusíš…
Co je tedy návrh na zlepšení, potažmo zlepšení jako takové?
Ve své podstatě se jedná o změnu díla, která není nutná pro jeho samotné provedení, avšak provedení takové změny oproti současnému návrhu může mít pozitivní vliv na dílo jako takové.
Zlepšení může nabývat podoby:
- urychlení dokončení díla,
- snížení nákladů objednatele na provedení, údržbu nebo provoz díla,
- zvýšení výkonnosti nebo hodnoty dokončeného díla,
- jiné objednateli prospěšné podoby.
Návrh na změnu může předložit zhotovitel. Není to ale jeho povinnost. Zhotovitel má tedy právo předložit návrh na zlepšení, objednatel však nemá povinnost tento návrh schválit.
Analogicky tedy objednatel nemůže po zhotoviteli předložení návrhu na zlepšení vyžadovat, jelikož je to jeho právo, nikoliv povinnost. Zhotovitel zároveň nemůže vyžadovat schválení svého návrhu objednatelem, pokud jej objednatel z jakéhokoliv důvodu zamítne.
Návrh hezký, ale co z toho budu mít?
Po předložení návrhu na zlepšení musí objednatel vždy individuálně posoudit přínos navrhované změny vůči původnímu řešení. Způsob posouzení se však může lišit právě na základě podstaty samotného návrhu na zlepšení.
Pokud se bude jednat o návrh na urychlení dokončení díla, nebude potřeba nijak zkoumat technické aspekty změny, avšak bude nutné posoudit přiměřenost nákladů na akceleraci vůči socioekonomickému užitku. Tedy zda hodnota nákladů požadovaných zhotovitelem za provedení akcelerace bude dostatečně nízká oproti užitku, který vyplyne z dřívějšího dokončení stavby. Pro tento účel tak byla v roce 2020 pod záštitou SFDI publikována Metodika pro akceleraci, opět za významného přispění Contract Managementu Česko.
Pokud se bude jednat o návrh na snížení nákladů objednatele na provedení, údržbu nebo provoz díla či zvýšení výkonnosti nebo hodnoty díla, popř. jiný prospěch pro objednatele, bude již potřeba posoudit i technické parametry této změny včetně posouzení nákladů na životní cyklus díla (tzv. LCC analýza, z anglického life-cycle cost analysis). Zde platí, že poměrně malá úspora nákladů v počátku realizace se může projevit významně zvýšenými náklady během doby životnosti díla a naopak.
Odměna pro zhotovitele je polovina z úspory
K odměně se většinou upínají oči zhotovitele už od samotného počátku. Nebudeme upírat zásluhy všem altruisticky založeným zhotovitelům, avšak i tady platí klasické úsloví, že „peníze jsou až na prvním místě“. Odměna je tedy hlavní motivací spousty zhotovitelů, proč návrhy na zlepšení předkládají.
Ze své podstaty je možné získat finanční odměnu primárně takovým návrhem, který bude mít pozitivní vliv na smluvní hodnotu díla a významně tím nesníží jeho kvalitu. Odměna v takovém případě dosáhne výše 50 % z úspory, kterou zlepšení přinese. Jedná se o určitý kompromis, který je motivační jak pro zhotovitele, který tak může zvýšit své procento zisku na dané stavbě, tak i pro objednatele, který ušetří peníze z veřejného rozpočtu. A to jsou vždy plusové body navíc! Takže proč tomu nejít naproti?
Zhotovitel má nyní odměnu v kapse, objednatel je spokojen, že vybudoval kvalitní dílo za rozumnou cenu a za použití aktuálně nejideálnějších postupů, o kterých si mohl v době plánování nechat zdát. A to vše v mezích zákona a s příjemným pocitem, že ušetřil část peněz z veřejného rozpočtu.
Ještě vás napadá nějaký důvod, proč nestavět kvalitně a s rozumem? Pokud ano, přijďte si o tom s námi popovídat. A pokud ne, ale zajímají vás témata jako FIDIC, metodiky SFDI, value engineering a jiné, neváhejte kontaktovat naši společnost a sjednejte si nezávaznou schůzku!
